Po básnické prvotině Nucený výsek (2003) a prozaickém debutu Und (2005) vychází sbírka širokoúhlých, narativních básní, v nichž Rychlý člověk v návalu siderodromofilie zpytuje svůj pocit domova ve vlaku do Říma.
Fischerové volný verš, oproštěný do nejúspornější podoby a mající vytříbený smysl pro zvukovou stránku, propůjčuje její tragické elegičnosti znak životní autentičnosti, jíž promlouvá každá skutečná poezie.
Příkladná ukázka skvělé didaktické pomůcky, která seznamuje děti se světem, rozvíjí jejich fantazii, techniku řeči i zpěvu, a to vše formou krásného uměleckého díla.
Po dlouhé době opět básnický debut, v němž máme co do činění s autorem hotovým, s autorem, který neředí svou básnickou sbírku publikováním nedodělaných a netrpělivých „náčrtků“.