Děti trnou a matky neví. Jeden z nejsilnějších básnických debutů posledních let: Alžběta Michalová (1991) napsala sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků nad vlastním dětstvím, vystavila křehký a krutý účet matce a otci. …
Autor s úzkostnou pečlivostí vykresluje, koloruje a ozvučuje něco, co postrádá pevné obrysy a uniká pod rukama, ať už se v něm otevírá smrt, tma nebo chuť na sex. Upřímný jako zatím nikdy, v surovějším stavu než hmota slov, kterou hněte.
Básnický debut Luboše Svobody (1986) s názvem Vypadáme, že máváme je malým katalogem zvrtnutých střetnutí či příznivých situací, které se nečekaně vymkly. Svoboda je zaznamenává a třídí systematicky, pečlivě, s láskou i náruživostí sběratele.
Pátá Ortenova básnická sbírka byla uspořádána těsně před básníkovou tragickou smrtí. Základní podobou Ortenovy poezie je plachá něha, s níž se chlapecký básník dorozumívá se skutečnosti, jíž je obklopen.
Z rozsáhlého díla italského básníka, překladatele, filologa a vychovatele, humanisty Angiola Poliziana (vl. jm. Angelo Ambrogini, 1454-1494) vybral Jiří Dědeček soubor jeho mistrných básnických miniatur, která kongeniálně přeložil.
Jiří Dědeček sáhl ke klasické básnické formě, aby ve vší vážnosti, u něj dosud vzácné, dal zaznít působivé české poezii mimořádné jazykové čistoty a kultivovanosti.
