Čiré, vtipné miniatury spontánně vytvořené s využitím lexika celé básnické tradice.

(...) Jiří Dědeček je ostřílený překladatel, který si zdařile poradil třeba i s tak nelehkým úkolem, jako bylo přetextování písní Borise Viana pro pražské Divadlo v Dlouhé. Recenzenti označovali překlad florentského barda za kongeniální - a autor se skvěle bavil. O žádné překlady nešlo, Jiří Dědeček pod Polizianovým jménem vydal své vlastní texty. (...) U Dědečka je i patos elegantní a někdy shazovaný do vtipu (např. reakce na odeznělou lásku Oko snad ještě slzy prolévá /však v srdci - jaká úleva ). Navíc věren sobě patosem šetřil více než jeho starší renesanční kolegové, což je ve výsledku velmi dobře. Přestože lze toto dílko za přebásnění předloh klidně považovat, přijde mi i daleko cennější jako sbírka autorských textů.