Kniha Cesta do pekel je osobní výpovědí významného představitele německé protihitlerovské opozice, Hanse Bernda Gisevia (1904–1974), jednoho z mála, kterému se podařilo uniknout represivnímu aparátu Velkoněmecké říše.
V předkládané knize autor pro čtenáře soustředil popis válečných operací Druhé světové války výhradně v Atlantiku včetně okrajových moří, jako je Baltik, Severní moře, Středozemní moře a v malé ukázce se objevilo také Černé moře.
Zkratka KIA připojená ke jménu pilota znamenala smrt v boji. V případě F/Lt Benigna Štefana to byla smrt v kokpitu stíhačky britského Královského letectva na pobřeží daleké Bretaně. Publikace je rovněž doplněna mnoha fotografiemi - černobílými a barevnými.
Ve druhé části třídílné publikace „Jednotka určení SOS“ jsou shromážděny vzpomínky a hlášení přibližující události u praporů Stráže obrany státu na jižní Moravě, ve Slezsku a na Slovensku.
Ve třetím a posledním svazku svých Pamětí zachytil profesor František Weyr (1879-1951) život v Praze za druhé světové války, popsal své působení v Brně na obnovené Právnické fakultě v letech 1945-1948, vylíčil průběh únorového převratu.
Tato publikace se zabývá úplným začátkem měření sil mezi stíhacími piloty RAF a jejich protivníky z řad Luftwaffe. Z pohledu pilotů britských stíhacích squadron se zde vedl boj na život a na smrt a odehrávala se skutečná dramata.
Pro většinu z nás válka skončila v květnu roku 1945, na Dálném východě však zuřila dále. Zbývalo zničit posledního z válečných žhářů – toho, který toto nejstrašnější válečné běsnění v historii rozpoutal: Japonsko...
Druhý svazek obsahuje edici měsíčních situačních zpráv (tzv. Monatsberichte), v nichž sudetoněmecký nacista Josef Pfitzner zpravoval Karla Hermanna Franka o činnosti pražského magistrátu a dění v Praze.