(...) Memoáry Františka Weyra se v lecčem liší od podobných vzpomínek jiných, nejen prvorepublikových osobností. Mnozí autoři se snaží zasadit své jednání do širšího politického a kulturního kontextu. (...) To ovšem není případ Františka Weyra. Ten totiž sleduje většinou své vlastní úvahy a jednání a historický kontext je pro něj často druhotný. Díky tomu se mu daří představit nejrůznější osobnosti kulturní, politické i akademické sféry v nezvykle bezprostřední poloze; Weyr navíc dokáže naznačit i jejich slabiny, aniž by je přitom nějak shazoval.