Čtenářům se v této knize dostává do rukou mnohostranný portrét Josefa Sudka a jeho díla, tvořený jeho vlastními slovy, zachycený očima jeho nejbližších přátel i z odstupu uměnovědné reflexe. Kniha je doplněna ediční poznámkou a jmenným rejstříkem.
Jan Keller sleduje politické dění velmi pečlivě a soustavně, vyslovuje se bez prodlení a bez servítků. Píše komentáře, jako se jiní věnují osobním deníkům. Rozdíl je v tom, že Keller se nezabývá sebou, ale jde mu o společnost.
Články literárního teoretika Petra A. Bílka, od roku 2007 pravidelně uveřejňované v kulturním časopise A2, jsou břitkou reflexí dění na naší kulturní, mediální a akademické scéně i vztahu současné společnosti k literatuře a vzdělanosti.
Kniha je jedinečnou antologií esejů, jejichž autoři, psychoterapeuti, pocházející z různých zemí a kultur, se pokouší vyjádřit k otázkám, jimiž se zabývají spíše představitelé jiných společenských věd, sociologové, antropologové či politologové.
Kniha sleduje dosud zcela nezpracované
a nezhodnocené téma „patosu“
a „patetičnosti“ v českém umění
a umělecko-estetickém myšlení tzv.
protektorátních let.
Nositel Pulitzerovy ceny předkládá jedinečné dílo, v němž se zamýšlí nad tím, jak by mohly určité prvky tradičního fungování obohatit a zlepšit náš moderní život.
Autor popisuje šedesátá léta pohledem obyčejného člověka, tedy pohledem naprosté většiny obyvatel. Kniha má podobu jakési encyklopedie a zaměřuje se jednak na věci, které byly tehdy normální a oblíbené, ale i na ty, které vybočovaly.
Jan ze Joinvillu, francouzský aristokrat,
senešal v Champagni a blízký přítel
Ludvíka IX., ve svém vzpomínkovém díle
Kniha posvátných slov a dobrých skutků
našeho krále Ludvíka Svatého vykreslil
panovníka jako ideálního rytíře a vladaře.
Publikace Činnosti venku a v přírodě je určena učitelkám mateřských škol a rodičům dětí předškolního věku. Motivuje k aktivnímu objevování světa kolem nás, k bádání i k vyprávění, vyzývá ke hře pod širým nebem.
Kniha nabízí analytický pohled na fungování současných demokracií z perspektivy důvěry. V rámci demokratického systému vymezuje tři základní kanály důvěry: systémovou důvěru, tedy legitimitu režimu, důvěru v instituce a obecnou důvěru vůči druhým lidem.
