Nebeský žebřík byzantského mystika Ióanna Klimaka je dnes shodně považován za jedno z nejvlivnějších děl východní i západní asketiky. Spis se těšil mimořádné oblibě již od svého vzniku v 7. století a zanechal výraznou stopu v asketické literatuře.
Nebudu nikdy dobrým teologem, pokud budu jen studovat názory jiných, psát vybroušené rešerše a nikdy nepocítím žízeň živé bytosti po Bohu. Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu.
Kniha Příběhy Tóry (patnáct biblických zamyšlení) Jana Diveckého přibližuje čtenářům základní příběhy Starého zákona s výkladem nejvýznamnějších židovských rabínů-komentátorů.
Vydávat sborníky k životnímu jubileu svého akademického kolegy je zavedeným zvykem. Málokdy je však dílo věnováno tak třaskavému i palčivému tématu, jakým je vztah křesťanství a islámu, a zároveň na počest tak vyvážené…
Záznamy snů německého filozofa, muzikologa, sociologa a estetika Theodora W. Adorna (1903-1969) jsou často bizarní, někdy dokonce komické, odhalují jeho surreálné i erotické představy, ale i motivy z rodinného prostředí.
Je stále očividnější, že dramatickým důsledkům procesu Proměny Země se již nelze vyhnout, protože současná civilizace nemá dostatečnou vůli zavést drastická opatření, aby zastavila úpadek přírodního prostředí.
Kniha se zaměřuje na udržování židovských tradic a zvyků v podmínkách terezínského ghetta. Jde o původně odbornou práci mírně přepracovanou pro širší veřejnost a doplněnou o ilustrační materiál.
Je možné racionálně zdůvodnit přesvědčení, že budoucnost bude do značné míry podobna minulosti? V tomto duchu formuloval v Anglii 18. st. dnes již tradiční verzi problému indukce David Hume.
Zenový mistr kocour Kojabaši, který putuje po Japonsku s holí, miskou na milodary a ranečkem přes rameno a vypráví zenové příběhy neposednému žákovi Tanedovi...
Monografie přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a německého nacismu v letech 1923–1945, tedy v období od Hitlerova pivnicového puče v listopadu 1923 do konce druhé světové války v Evropě v květnu 1945.
Druhý díl Církevních dějin, který navazuje na předchozí zpracování církevní historie v antice a středověku, je vymezen obdobím sahajícím od počátků protestantské reformace až po předvečer Velké francouzské revoluce.
Na formování pojetí mesiáše a vykoupení v judaismu se podle G. Scholema (1897–1982) podílely zejména restorativní a utopické proudy, které dále přetvářely staré dědictví apokalyptiky.
Gershom Scholem se v knize zamýšlí nad tím, nakolik lze některé prvky židovské mystiky formativního období judaismu nazvat „gnostickými“ a nad jejich styčnými body i rozdíly ve srovnání s řeckou, křesťanskou či mandejskou gnostickou tradicí.
