Formou „kritické vizitky“ se autor vyjadřuje k aktuální slovesné tvorbě (básnické i prozaické) mj. E. Hakla, V. Kahudy, S. Komárka, H. Andronikovy, R. Ludvy, M. Kozelky, A. Nádvorníkové, N. Reimanové, S. Fischerové nebo K. Rudčenkové.
Kniha obsahuje deset rozhovorů s předními českými jazykovědci nejrůznějších zaměření (s F. Danešem, E. Hajičovou, P. Jančákem, M. Komárkem, I. Nebeskou, B. Palkem, J. Povejšilem, M. Těšitelovou, O. Uličným a R. Večerkou).
Esej Victora Huga odráží snahu mladého umělce o zásadní průlom v myšlení o umění a je nejdůležitějščím projevem směřování mladé umělecké a intelektuální generace ve Francii první třetiny 19. století
Kniha s předmluvou Václava Havla a fotografiemi Karla Cudlína přináší soubor článků z let, kdy Jan Jařab působil na Úřadu vlády České republiky pro lidská práva a kdy byl vládním zmocněncem pro lidská práva.
Macrobiův spis Saturnálie nabízí dobový pohled do prostředí nejvýznamnějšího uskupení "posledních pohanů" na latinské půdě, do Symmachova kruhu, působícího v Římě v poslední třetině 4. století.
Láska je přirozeným atributem lidského bytí, nesmrtelným symbolem, vše objímajícím. Naplňuje víru i naději, jež se stávají dalšími vlastnostmi lásky. Ztratíme-li lásku a víru v osobnost člověka, ztrácíme podvědomě víru v celou lidskou společnost.
Česká republika je v poslední době nejbezpečnější zemí v Evropě, možná i v celém světě, přesto existuje řada důvodů, proč někteří občané s tím, co se u nás děje, nejsou spokojeni.
Vybrané tematické texty, povídky, eseje i oddechové fejetony.
Čtecí kalendář má vypovědět něco o domácím pečování, ale podnítit i k zamyšlení a trochu zpříjemnit dny roku 2020.
Dvojjazyčná ročenka je médiem věnovaným odbornému bádání a diskusím o dějinách a současnosti kritického sociálního myšlení ve střední a východní Evropě.
Kniha nabízí tematicky uspořádané eseje, které se soustřeďují vždy na jeden aspekt výchovného úsilí. Pro vyhodnocování závažnosti těchto aspektů autor vybírá reprezentativní osobnosti, jejichž názory na výchovu vzájemně konfrontuje.
Dialog malířů Miloslava Mouchy a Wilfrieda Pragera nahraný v červenci 2011 na ostrově Formentera představuje filozofickou, estetickou a někdy i metafyzickou reflexi umění a malířství.
Ti dva se spolu dokázali bavit vcelku bez zábran. Přesto býval někdy ten starší před plánovaným rozhovorem neklidný. Mladší přítel byl něco jako zrcadlo, obraz jeho pedagogických schopností.