Druhá sbírka české básnířky Rity Pálinášové, píšící o komplikovanosti vztahů a zároveň o občasně nesnesitelné lehkosti bytí. Básně jsou doprovázeny fotografiemi, střípky světa viditelné autorčiným okem.
Básnická skladba psaná pevnou formou oněginských strof popisující osud učitele ruštiny po změně společenských poměrů na sklonku 80. let dvacátého století. Poprvé vyšla již v roce 2009 – jako anonymní tisk.
Tři básnické sbírky v jedné. Výbor básní Ladislava Szalaie z let 1966 – 2012, které jednotlivě vyšly ve sbírkách Krásné hlubiny, Podivná paměť a Věčný život.
Na počátku bylo slovo a to slovo bylo čeřeno, dokud neopadala růž a podpůrné berličky a strohé, do latě řazené písmo se nevychýlilo v kurzívu. Mokrý básník podněcuje bystřejší čtenáře ke hledání vtipu či moudra skrytého v kryptických verších.
Knihu Jana Placáka tvoří 45 básní a 14 autorských barevných koláží. Základem Placákovy poetiky je tragikomická grotesknost vyjadřovaná se silnou sebeironií.
Po básnické sbírce Loďstvo vyplouvá z temnot (2010) a knize esejí Uvnitř světa (2012) vychází druhá sbírka básní Josefa Hrdličky Kočka v ohni. Sbírka, jejíž texty jsou pozoruhodně propojeny, tvoří celistvou skladbu.
Původním povoláním úředník, ergo básník se sekretářkou, též častý pasažér
letounu Erbas trý handrd a něco. Ale především Mircea Dan Duta, (nar. 1967) Rumun,
který svůj debut napsal v češtině a dokázal nám, že i počeštěný Rumun může
být básníkem.
Básnická sbírka Locus debilis shrnuje poesii Františka Dryjeho z let 2009 – 2014. Sociokritický rozměr imaginace, jejž zdůraznila sbírka předchozí, tu ustupuje do pozadí.
Sbírka Petra Řeháka Násobit ruce je první knižní publikací jednoho ze
zakládajících členů skupiny Fantasía.
Knihu tvoří tři tematicky vyprofilované oddíly Křičím zavřete slunce!, Zpívat
aby byly blesky a Zlá kometa jsi Země.
V reakci na básně Kláry Šmejkalové jsem zaslechl názor, že jsou o ničem. Nemyslím si to, i
když zmíněné „nic“ je pro jejich charakteristiku vcelku trefné. Nikoli však „o ničem“, ale
„z ničeho“.