Dvojakost

Básně Svatavy Antošové a fotografie Petra Kurandy z cyklu jizev v kůrách stromů.
Co mají ony rytiny společného s lyrickými mikropříběhy básní v metafyzičtější rovině? Zde lze dohledat psychologickou definici „dvojakosti“ jako označení pro zvláštní duševní stav, kdy člověk má současně zcela protichůdné pocity sympatie i antipatie, lásky a nenávisti zároveň. Jde o vnitřní ambivalenci, to, čemu se říká rozpolcení, průběžnou záměnu kladných a záporných úhlů nazírání. Každý plně prožívaný erotický vztah se bez této ambivalentní kvality nemůže obejít, tkví v samé jeho podstatě: opouštíme sebe sama a přijímáme nový rozměr existenciální podoby – dvojakost jako spoluprožívání, souběžný náhled na svět, v němž je nám souzeno společně sdílet a vychutnávat slast i bolest, rány i jizvy zároveň. Obloukem tak nacházíme důvod vřazení fotografické galerie kosočtvercové symboliky.