Lyrická kolekce Rozptylování byla oceněna britskou knižní cenou Costa za poezii a zároveň získala titul Kniha roku 2009. Sbírka básní, přeložená v původní koncepci, je poctou básníkově ženě, divadelní a seriálové herečce Lucindě Ganeové.
Básnická sbírka Stalaktit s odkazem na význam tohoto slova zvažuje mj. především samu poezii, sám princip básnění. „Hledat neuchopitelné verše je totéž jako sledovat / záři dávno vyhaslé hvězdy,“ píše autor.
Debut polské scenáristky a režisérky Bronky Nowické (nar. 1974) Nakrmit kámen vyvolal po svém vydání značný ohlas, jehož výrazem se stalo udělení prestižní polské literární ceny Nike 2016.
Výbor z díla Maxima Bahdanoviče vychází u příležitosti 100. výročí úmrtí tohoto běloruského básníka. Jde o první ucelený český překlad jeho básní, které jsou důležitým příspěvkem k pochopení složitého historického osudu Bělorusů v minulém století.
Polský básník ANDRZEJ SULIMA-SURYN (1952–1998) patří k osobnostem, pro které je poezie životním postojem
a psaní záznamem duchovní cesty, ne literaturou. Duší filosof, povoláním tulák a host.
Jedním z hlavních témat, které se v nové malé sbírce básní snaží autor řešit, je jeho vztah k rodné Sýrii. Tu v sedmnácti letech opustil a nikdy se nevrátil. Přijal za své nové kulturní prostředí, v němž většinu života žije. V arabštině.
Stěžejní částí knihy jsou texty ze sbírky Muzeum dětství (Muzeum dzieciństwa, 2011), v nichž se autor navrací do času svých dětských let v rodném městě Bytom v Horním Slezsku.
Základním tématem sbírky Alchymie srdečního pulsu (přel. Aleš Kozár) slovinského básníka Primože Repara je láska, jejíž projevy autor zapisuje formou haiku, které, jak známo, nebývá výlučně spojováno s milostnou poezií.
Přímý dědic druhé ruské avantgardy, tradičně označovaný za minimalistu - nejen pro malou formu svých básní, ale také pro minimum prostředků, jež využívají.
Epos Cung oán ngâm khúc - Nářky ženy z harému - patří spolu s několika dalšími k nejslavnějším dílům Vietnamu 18. století, jež se nazývá zlatým věkem vietnamské literatury.
Česko-francouzské vydání básnické sbírky Elegie Georgese Duhamela v překladu Zdeňka Hrona. První překlad této básnické knížky obsahuje kompletní oddíl Elegií a dvě ze čtyř závěrečných Balad.
Výbor básní nazvaný Zakázaný jazyk přináší průřez zralým tvůrčím obdobím této "žijící klasičky", tvorbou, již kritici někdy označují za autorčino "druhé životní dílo".
