Cílem první monografie Jindřicha Štyrského (1899–1942) je představit jej jako všestrannou osobnost, jejíž vklad do evropského meziválečného umění byl mimořádný.
Tato kniha je výsledkem dlouholetého pobytu Bhakti Vikáše Mahárádže v Indii, kde nejen kázal, ale také sledoval, jak se v tradičním indickém životě odráží pozůstatky védské kultury.
