Román Sedm bláznů (1929) zobrazuje Argentinu na okraji propasti. Monstrózní svět hemžící se snílky, revolucionáři a potenciálními diktátory může být vnímán jako Arltovo zlověstné proroctví trýznivého vývoje země ve 20. století.
Na Mariku, gynekoložku a porodní lékařku, se valí jedna pohroma za druhou. Manžel jí umírá na rakovinu a krátce nato ztratí i svého jediného, třiadvacetiletého syna, u něhož náhle propukla dědičná choroba jater.
Román vypráví o trýznivé cestě vykořeněného člověka, kroužící mezi dvěma světy, z nichž se nakonec přiklání k menšímu zlu. Zároveň jde i o podobenství člověka, který se nedokáže vyrovnat s příliš dotírajícím moderním světem.
Román sugestivně líčí vývoj a střety individualit – obětí, pasivních účastníků a iniciativních vykonavatelů – zapojených do obrovité byrokratické mašinerie zla. Steven Spielberg použil motivy románu pro natočení slavného stejnojmenného filmu.