Esej se snaží současnému čtenáři a divákovi přiblížit to, co je na řecké tragédii nejobtížněji přeložitelné, přitom ale tvoří přinejmenším významnou část samotného jádra tragičnosti: zvuk sténání a žalu, zvuk na pomezí prostého výkřiku ...
Román arménské spisovatelky líčí podivuhodný
a magický život horské vesnice kdesi v Arménii, jejíž
obyvatelé, často podivíni odvyklí spojení s okolním světem,
věří v kouzla a nadpřirozeno.
Děj autobiografického románu běloruského spisovatele Viktara Valtara se odehrává v Praze 20. let minulého století, v prostředí zahraničních studentů a politických emigrantů z Běloruska, Ruska, Ukrajiny a dalších východních zemí.
Nikki je něco málo přes dvacet let, žije v Londýně, pracuje v baru a jako dcera indických přistěhovalců se většinu života snažila budovat vlastní identitu nezávislou na kulturních kořenech a víře své rodiny.
Ani ne tak memoáry, jako spíše vzpomínání starého přítele, s kterým sedíte nad sklenkou sherry u krbu a on vám vypráví příběhy ze svého předlouhého života.
Každý nový případ na oddělení vražd začíná tím, že najdou rozstřílenou nebo ubodanou mrtvolu. Úkolem detektivů je ke každé mrtvole vypátrat alespoň jednoho možného pachatele.