Interpretovat umělecká díla znamená hledat a nacházet jejich význam a smysl, odhalovat jejich napojení na naši bezprostřední zkušenost, ale zároveň přispět k jejímu obohacení, zintenzívnění a prohloubení.
Nejlepší knihy jsou takové, které jejich autor napíše s nasazením, energií, porozuměním a obdivem k objektu svého psaní. To je případ Heleny Musilové, která v publikaci o Jiřím Valochovi splnila toto zadání vrchovatou měrou.
Karel Vaňura, malíř a sklář, je jedním z nejoriginálnějších tvůrců v českém umění 2. poloviny 20. století, dokládá to i tato monografie s množstvím reprodukcí obrazů, asambláží, skleněných vitrají a realizací v architektuře.
Kniha Panny a labutě představuje výběr uměleckých děl umístěných ve významných architektonických dílech, v interiéru i v exteriéru, a na náměstích, ve veřejných parcích a prostranstvích.
V pozdní modernitě se požadavek tvořivosti a originality, spojené s vytvářením něčeho nového – požadavek vyhrazený do té doby zejména umění – stal čímsi všeobecně vyžadovaným.
Tato kniha vybírá z Schieleho tvorby to nejdůležitější a představuje jeho krátkou, avšak plodnou kariéru a jeho nesmírný přínos rozvoji moderního umění, který lze sledovat až k současným předním umělcům a umělkyním, jako jsou například Tracey Eminová
Tento ucelený soubor studií vyšel už v roce 1959, v dalších letech byl doplňován, přepracováván a znovu vydáván; zůstává platným vhledem do „psychologie znázorňování“.
Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, jež Giorgio Vasari publikoval v roce 1550, kdy mu bylo necelých čtyřicet let, jsou nejzábavnější a nejtrvalejší knihou o výtvarném umění, která byla kdy napsána.
