Šestou dekádu dvacátého století si nejčastěji spojujeme s pražským jarem roku 1968, to ovšem bylo vyvrcholením déle trvajících procesů, které tak můžeme analogicky nazývat „předjařím“ .
Syntetické zpracování pobělohorského období představí jednu z nejdramatičtějších epoch českých dějin. Na jejím počátku stály radikální proměny českých zemí po porážce stavovského povstání, které navíc doprovázelo násilí třicetileté války.
Čtvrtý díl volně na sebe navazující série, která je největší a dosud nepřekonanou syntetickou prací o československých legiích v Rusku, jejichž boje autor popisuje v mezinárodně politických souvislostech.
Kniha pojednává o období závěru 18. a 1. poloviny 19. století, kdy české země prošly nejprve složitou érou revolučních a napoleonských válek, aby v období po vídeňském kongresu zažily sice mírové období.
Kniha přináší syntézu politických, sociálních, hospodářských a kulturních dějin českého 13. století, reflektující tradiční pohled historiků na století posledních Přemyslovců a zároveň současný stav bádání o této epoše.
