Blochova Feudální společnost představuje dnes již klasický pokus o postižení totálních dějin středověké společnosti. Na rozdíl od Králů divotvůrců zde autor předkládá syntetický výklad dějin západní Evropy od pozdní antiky po ranou renesanci.
Vůbec poprvé se u nás můžeme komplexně seznámit s panskými sídly Lucemburska, ať už po nich zůstaly sotva zřetelné trosky, mohutné zříceniny anebo jsou dodnes udržované či zrekonstruované.
Dílo líčí dějiny polského státu od jeho počátků v 8. století a vládu Piastovců až k roku 1113, do doby Boleslava III. Křivoústého. Poskytuje i řadu údajů k celému středoevropskému regionu, včetně vzájemných vztahů mezi českým a polských státem.
Známý francouzský historik na základě bohatého souboru středověkých pramenů ve své práci zkoumá vznik učení o trojím lidu, jeho intelektuální zázemí, pronikání do obecných představ o božském uspořádání tehdejšího světa.
Kniha patří ke klasickým dílům historické literatury druhé poloviny 20. století. Bachtin v ní prostřednictvím Rabelaisova románu Gargantua a Pontagruel objevil téma karnevalu, světa převráceného naruby, zábavy, narážek a veselosti.
Dva naši přední amerikanisté přinášejí čtivě psané dějiny světové velmoci od počátku původního osídlení až po reakce americké společnosti na útoky 11. září 2001.
Budapešť, stejně jako Paříž či Vídeň, zažila na konci devatenáctého století dobu náhlého rozkvětu. Stala se jednou z předních metropolí tehdejšího světa, s rychle rostoucí populací, výstavbou a překotně se rozvíjející kulturou.
