Jedná se o historikův pohled na vývoj samosprávy v 2. polovině 19. a 1. polovině 20. století, roli konkrétního občana při vytváření občanské společnosti, vytváření nového správního modelu státu.
Pierre Clostermann byl jedním z těch, kteří hned na první výzvu generála de Gaulla přišli do Anglie, aby po ztracené bitvě vyhráli válku, nebo přinejmenším zachránili čest.
Autor pojal poslední velkou diplomatickou cestu císaře Karla IV. jako dialog mezi textem a obrazem, mezi dobovými relacemi kronikářů s reportážními vyobrazeními iluminátorů rukopisů francouzské provenience.
Autor popisuje dějiny Malé Asie od dob starověku s důrazem na vznik a vývoj osmanské říše, největší pozornost je však věnována vzniku a vývoji Turecké republiky po 1. světové válce až do počátku 21. století.
Práce předního německého vojenského historika dokládá, že Wehrmacht vedl v letech 1941–1944 vyhlazovací válku odporující mezinárodním konvencím a válečným zvyklostem. Mapuje i zrod poválečné legendy o „čistém“ Wehrmachtu vedoucím regulérní válku.
Práce se zaměřuje na Svatováclavskou kapli a na její možné ideové pojetí pod zorným úhlem symboliky drahokamových inkrustací, jež zdobí její stěny, a leštěných kamenů, které byly zasazeny na předmětech, jež měly ke kapli úzký vztah.
