Žít z vlastního pramene znamená být usebrán, být u sebe. V tomto "u sebe" je zároveň přítomný celek, bytí, které prožíváme a ze kterého vždy poprvé a naposled žijeme. Otevírá se tady to vzácné, podstatné a posvátné.
Přísloví i další formy lidové moudrosti zobecňují lidské zkušenosti, proto jsou stále živé a oblíbené. Japonský termín kotowaza se překládá do češtiny zpravidla jako „přísloví“, ve skutečnosti sem ale patří také rčení, úsloví, pořekadla.
Čtvrtý svazek obsahuje základní taoistické triády (Laozi, Zhuangzi, Liezi) i jejich filosofické a náboženské rozpracování v komentářích (Han Fei, Wang Bi, Guo Xiang, Xiang´er a další).
Jedna z nejstarších knih lidského rodu, která významně ovlivňovala vývoj čínské civilizace a filozofie. Její původ se váže k počátkům dynastie Sia v 18. století př. n. l.
První část čtyřsvazkového díla zahrnuje některé hymny a písně z véd, výňatky z komentářů bráhman, výběr z upanišad, vybrané partie ze šáster, Bhagavadgítu, několik dalších kratších textů z Mahábháraty a ukázky z purán.
Základní text taoismu, jenž patří více než dva tisíce let k hlavním zdrojům čínského myšlení. Je nejčastěji překládaným čínským textem do západních jazyků a dnes je považován za jedno z klíčových děl světové filosofie.
Kniha je Dalajlámovým komentářem o duchovní přípravě na smrt a je inspirována klasickým textem tibetského buddhismu – básní ze 17. století, jejímž autorem je první pančhenlama.
Tato část čtyřdílné antologie obsahuje Buddhovy rozpravy, písně z Théragáth, Dhammapadam, několik džátak (to vše z pálijského kánonu Tipitaka) a nekanonické Milindovy otázky.