„Proč existují rituály opuštění sebe sama?“ Tento pro autorku signifikantní verš zazní v jedné z básní shrnutých do útlého knižního debutu Třísky v medu.
Padesát dva týdnů roku 2019, padesát dva dvojic. Texty nejsou klasickou prózou ani klasickou poezií a přece mají obě dvě kategorie v sobě obsažené. Podobně i fotografie překvapují svými nečekanými úhly pohledu, motivy a kompozicemi.
Za dveřmi našich domovů číhá spousta nebezpečí, a proto je třeba být obezřetný a dobře se rozhlížet, svítí-li na semaforu zelená, nebo jestli se ulicí neřítí splašená tramvaj.
Básnické texty Marcely Linhartové, dříve Pátkové, se už od první vydané knihy vyznačovaly velmi erudovanou prací s jazykem. Toto vše čtenář nalezne i v knize „vyjměte kost“, v níž ale přibylo každodenní metafyziky.
Básnickou sbírku doplněnou nádhernými černobílými fotografiemi Petra Pulce si
Martin Vídenský, rodák z Ústí nad Orlicí, pracující jako vlakvedoucí, nadělil ke
svým padesátinám. Výběr básní je překvapivě různorodý.
Za zvířátky tam i zpátky je souborem básniček o zvířátkách pro děti, autorky Drahomíry Zimové s ilustracemi dětské malířky Lindy Živorové. Tento veršovaný přírodopis zábavnou a poučnou formou seznamuje se světem devadesáti různých druhů zvířat.
Kniha devadesáti krátkých filozoficko-básnických reflexí s vědomým humanistickým a v závěru i idealistickým a pacifistickým patosem. Autorem textu i ilustrací je známý básník a spisovatel Michal Černík.
Titul vychází k autorovým osmdesátým narozeninám. Spisovatel a výtvarník Roman Erben spojuje pod hlavičkou Jak se kreslí svět starší s novým: své černobílé kresby ze sedmdesátých až devadesátých let s texty napsanými převážně letos.
Nonsensové legrácky? Ne, vidíme to jinak. Josef Hiršal napsal: atribut nonsens není nic definitivního, text se nonsensem stává, nebo jím i být přestává.
Zralá sbírka autora, který má za sebou významné básnické a prozaické dílo. Ve svých nových verších navazuje na tradiční hodnoty české poezie, cítíme tu lyrickou hravost Wernische i Blatného. Petr Motýl je ale svébytný a svůj.
Kniha poezie současné české básnířky a prozaičky obsahuje v rychlém tempu psané básně, které podávají osobitou výpověď "o stavu světa" i dnešní kritické společenské situaci.
Jan Antonín Pitínský, vlastním jménem Zdeněk Petrželka, je znám především jako prvotřídní divadelní režisér, který za svá nezapomenutelná představení posbíral řádku prestižních cen. Ve skutečnosti je však autorem renesančního záběru.
Kdyby nebohá žížala tušila, kam se vydává, zůstala by raději skrytá v zemi, mezi kořínky petrklíčů a mějemi. Datel si udiveně ťuká na čelo: Tuk! Ťuk! Ťuk! Mezi ptáky se jí zachtělo? Orlí let. Ostříží zrak. Dravčí spár.
Samá voda. Samá voda. Přihořívá… Samá studna. Samá studna. Co k tomu se hodí dál vlastně napsat? I ve vyschlých studnách zůstává otisk hladiny, která tam bývala, a v ní se se pořád odráží svět nad ní, včetně nebe a tváře ...
