Básně crov02 jsou anatomií dnešní doby a našich životů. Syrové, nekompromisní, upřímné. Reflexe všedních dnů. Reflexe pocitů mladé ženy, která je každý den konfrontována s očekáváním okolí, s vlastními cíli, s vlastní identitou.
Básnická sbírka Anny Markowitzové je poctou významnému českému výtvarníkovi ruského původu Viktoru Pivovarovovi a jeho dílu. Básně jsou doprovázeny jeho ilustracemi.
Druhá básnická knížka Šimona Leitgeba vychází tři roky po jeho pozoruhodném debutu a v mnohém na něj navazuje. Stále se přidržuje dětské či mladické perspektivy, znovu jsou básně ukotveny v koncizním rámci, jenž má tentokrát podobu příběhu.
Čtvrtá sbírka Petra Čichoně po čtrnácti letech. Svým charakterem navazuje na předcházející sbírky, především na básně z Pruský balad/Preussische Balladen, za které byl nominovám v roce 2004 na Drážďanskou cenu lyriky.
V nejnovější Honsově sbírce se jeho verše pohybují od milostného vzdechu a lyrické satiry, až po dobře obydlené metafory, které se nebojí zatnout pěst do koktavé reality…
Dva roky po svém debutu Zběsilá euforie vydává mladý básník, ukrytý pod pseudonymem, svoji druhou sbírku. Je úspornější a přímější než kniha první, texty se nezdržují se zbytečnostmi, doménou a prioritou je zde provokativní stručnost.
Ve sbírce Hodina mincí se dočteme o Leoši Janáčkovi, Zuzaně Růžičkové či Glennu Gouldovi či o klávesách, ale hudba a její reflexe je jen jedním z motivů Anny Markowitz.
Druhá kniha básnířky Andrey Vatulíkové (1984) přichází jedenáct let po výrazném debutu Ona je ten tragický typ... Neobsahuje tak pouze úzký výběr textů, jakýsi creme de la creme, ale bohatý a velkorysý výbor z tvorby za více než deset let.
