V díle Niklase Luhmanna, myslitele funkcionální sociální teorie a dnes již sociologického klasika, který byl pro svůj široký záběr označován za „Hegela druhé poloviny 20. století“, hraje analýza náboženství stěžejní roli.
Ve spisu Proti Kelsovi reaguje Órigenés na kritiku křesťanství z pera platónského filosofa působícího v polovině 2. stol. po Kr., který v šíření nové víry rozeznal reálné ohrožení dosavadního kulturního a náboženského řádu.
V jedenácti kapitolách z pera českých i zahraničních odborníků chce monografie osvětlit nejdůležitějš íparalely mezi Patočkou a jeho předchůdci i současníky, a vyložit tak Patočkův požadavek asubjektivní fenomenologie v tomto širším kontextu.
Studie je věnována analýze pojmu génia ve filosofii dějin J. G. Herdera. Ztotožnění génia a básníka (filosofa) předcházela recepce antické tradice a modelu umělecké tvorby jako „nápodoby“.
Soubor studií k Platónově etice a politice, v nichž autor na základě dialogického čtení hledá souvislost mezi péčí o duši, areté a spravedlností v obci a odpověoe na otázku po jednotě ctností a založení života na dialektice a dobru u Platóna.
V první části se autor zabývá relativností zla a jeho podstatu spatřuje v nesprávném poměru člověka k Bohu a k bližnímu, zejména pak v sobectví, jehož počátek spatřuje v biblickém odklonu Adama od Boha.
Etika péče je nový a dynamicky se rozvíjející směr morální filosofie. Zatímco tradiční etické systémy zaměřují svou pozornost především na činy a vlastnosti jednotlivců, etika péče vyzdvihuje morální význam vzájemných vztahů osob a skupin.
Filosofické poznámky, vydané poprvé z pozůstalosti roku 1964 péčí Wittgensteinova žáka a blízkého přítele Rushe Rheese, soustřeďují autorovy úvahy z doby krátce po jeho návratu k filosofii, tj. z let 1929 a 1930.
