Pustá země je pravděpodobně nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, přinejmenším v kontextu anglofonní poezie. T. S. Eliot ve své útlé knize z roku 1922 zcela mimořádným způsobem navazuje na několikatisíciletou tradici světové literatury.
Ačkoliv bývá Christine Lavantová (1915–1973) řazena do magického čtyřlístku velkých rakouských básnířek vedle Ilse Aichingerové, Ingeborg Bachmannové a Friederike Mayröckerové, není u nás nikterak známá.
Louise Glücková získala v roce 2020 Nobelovu cenu za literaturu mj. za „nezaměnitelný básnický hlas, který s prostou krásou zobecňuje individuální existenci“ – a tohle zdůvodnění poroty výtečně vystihuje i její novou básnickou sbírku...
Obsáhlý výbor z písňových textů Jaromíra Nohavici. Akcentuje texty vážnější a nadčasové a ukazuje tak jejich autora vůbec poprvé knižně jako významného současného českého básníka.
První leporelo s dětskými říkankami od písničkáře Pokáče! Dvacet zvířátek - dvacet hravých básniček a dvacet vtipných ilustrací. Pobaví děti i jejich rodiče.
Řecká tragická poezie je bytostně politická, neboť život v polis i jeho inverze je ústředním tématem tragického dramatu. V této knize si proto autor klade za cíl pojednat o politických aspektech athénského tragického divadla a odpovědět na několik otázek.
Básnický text Miloslava Bureše se stal předlohou nejznámější kantáty Bohuslava Martinů. Nové vydání je doplněno nahrávkou Otvírání studánek v provedení dětského sboru Jitro.
Garum dělí od poslední sbírky čtyři roky, dost dlouhé k tomu, aby básník zapadl ještě hlouběji do svých životních trablů. Přiblížil se k lidem města a spatřil je zadlužené, žebravé, s poničenými vztahy a špatně zaopatřenými dětmi
„Naštípnuté knihy jejich zraněný lesk / víc vám neodkážu,“ čteme v závěrečné básni poslední sbírky Petra Krále Vzdálenosti. Patos zranění vedle úsměvu nad štípáním knih jako dříví. Nenaléhavost, odlehčení.
