Kontroverzní dílo a osobnost kroměřížského rodáka a nejvýznamnějšího českého architekta druhé poloviny 20. století představuje obsáhlá monografie k jeho nedožitým devadesátinám.
Zatímco česká výtvarná scéna první republiky je dnes všeobecně známa a přinejmenším klasická moderna je probádanou oblastí, umění „českých Němců“ sledovaného období zůstává opomíjeno.
Kniha je průvodcem po architektonických půvabech a skvostech Vršovic, Strašnic, Malešic, i částí Záběhlic, Zahradního Města, Michle, Vinohrad a Žižkova.
Publikace Jan Zrzavý a Benátky se po rozebrání prvního vydání z roku 2010 a dotisku z roku
2011 dočkala druhého, rozšířeného vydání, v němž je uveden kompletní soubor 25 obrazů, které
Jan Zrzavý daroval benátským kapucínům.
Význačný egyptolog Zahi Hawass nás v této bohatě ilustrované knize provází památkami starověkého Egypta – od paláců a sídel živých přes chrámy bohů až po hrobky zemřelých.
Básně jakoby kreslené jednoduchou čarou a kresby plné nevyřčených slov. V této knize jde řeč poezie ruku v ruce s linií kresby a jedno bez druhého nemůže být. Nalézání času pomocí slov a obrazů se ukazuje jako možný způsob hovoru s pomíjivostí.
Středověká bohoslužebná roucha byla zdobena především figurální výšivkou, rostlinný ornament měl jen doplňkový charakter a objevoval se jen zřídka. V 16. století se však situace změnila a po roce 1600 dokonce obrátila.
Kolektivní monografie představuje tvorbu multimediálního umělce Milana Langera (1944–2017), jehož mnohovrstevnaté a rozsáhlé dílo bylo dosud širší i odbornou veřejností neprávem opomíjeno.
Kniha je věnovaná sepulkrálnímu sochařství českého středověku v rozmezí šesti staletí. Hlavní devíza spočívá v komplexnosti pohledu a v interdisciplinárním přístupu ke studovanému materiálu.
Seznámíte se se základními i složitějšími technikami tkaní, jako jsou plátnová a rypsová vazba, ručně vázaná uzlíková technika, gobelínové tkaní a další, s jejich využitím u módních a bytových textilií.
Klíčová kniha teorie dokumentárního filmu. Je sestavena na základě odpovědí na osm otázek, například – jak se dokumentární filmy liší od ostatních druhů filmu a jaké žánry dokumentu známe.
Teoretik Karel Teige ve dvacátých letech minulého století použil slovní metaforu „divadlo ulice“ pro pulzující, dynamický vizuálně-akustický děj, který se tou dobou odehrával v centrech větších měst.
