Román vypráví příběh osiřelých dětí evakuovaných z ruského Volha-Uralu během hladomoru na počátku 20. let, známého také jako hladomor Povolzhye. Příběh nám tak připomíná bolestivou minulost ruské země.
Románová kronika ztraceného města. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě - také kvůli těžbě uhlí.
Kassel, 1830. Dvacetiletá Elisa Rosenová provozuje se svou matkou a babičkou malý modistický ateliér v Tržní uličce. Její kloboukové kreace jsou velice žádané a otvírají jim dveře do nejvyšších společenských kruhů.
Je léto 1945, krátce po válce. Mnohé české rodiny míří do Sudet, aby zde zabraly domy po odcházejících Němcích. Jiří a Marie Smolíkovi, společně se synem Františkem, dorazí s celým svým skromným majetkem do podhorské vsi Glasendorf.
Škodolibé pomluvy lorda Amesburyho zcela zničily pověst lady Charlotte v očích londýnské smetánky a zmařily její šance na dobrý sňatek. Ovšem provdat se za muže, jehož jí vybral otec, opravdu nehodlá. Jak uniknout ponižujícímu svazku?
Rumunsko, 1989. Sedmnáctiletý Cristian Florescu sní o tom, že se stane spisovatelem, ale Rumuni nemají svobodu snít. Režim diktátora Nicolaea Ceauşesca provází izolace a strach. Na Cristiana se zaměří tajná policie a nutí ho, aby donášel na své blízké.
Písař zemského soudu Lukáš Trobl z Květnice náhodou vyslechne v zapadlé krčmě U Bláznivé kobyly rozhovor dvou neznámých mužů, v němž zazní slova o tom, že „je třeba zabít císaře“.