Nejprodávanější e-knihy - prosinec 2022
vojenství (military)

Mohlo se Československo na podzim 1938 ubránit německému útoku? Rozhodli se představitelé republiky správně, když přijali mnichovský diktát, nebo promarnili šanci na vítězství, které mohlo zadržet další Hitlerovu expanzi?

V povědomí nás všech přežívá sousloví „Anglie pánem moří“, ale jen málokdo dnes ví, že v 17. století to byli Nizozemci, kdo zcela suverénně ovládal námořní obchod.

Letecká válka nad západní frontou trvala téměř šest let. Pro stíhače představovala vůbec nejtěžší bojiště, na němž operovaly ty nejmodernější stroje. Létalo se zde většinou ve velkých výškách a početných formacích.

Vědci měli odjakživa svá tajemství. Ale jen málokdy hrála tato tajemství tak významnou roli jako za druhé světové války.Uznávaný autor Sam Kean přináší pravdivý příběh hrdinů, na jejichž ramenou spočíval osud celé války.

Příběh Jaroslava Švarce, jednoho ze sedmi statečných parašutistů, který padl 18. června 1942 v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.

Od oblohy nad Afghánistánem přes Středozemní moře až po nebezpečné ulice Iráku, tam všude tito stateční muži a ženy plnili své vojenské mise. Co však spojuje hrdinné bojovníky oceněné mnoha vyznamenáními? Kde čerpali inspiraci pro službu vlasti? Co pro ně znamená osobní oběť?

V noci z 5. na 6. dubna 1945 se na ostrově Texel u nizozemských břehů vzbouřili Gruzínci, kteří v německých uniformách sloužili v 822. praporu „královny Tamary“, a pomocí nožů a bodáků zmasakrovali na 400 německých vojáků ze stejné jednotky.

Herbert Cukurs, známý jako Řezník z Rigy, zavraždil asi třicet tisíc lotyšských Židů. Dokázal se vyhnout norimberským procesům a po skončení války uprchl do Jižní Ameriky.

Neúnavný badatel a výjimečný autor literatury faktu Karel Pacner text rozsáhlého diptychu, ve kterém podává strhující obraz světové špionáže od počátku 20. století do dneška, do poslední chvíle aktualizoval. Především na základě nově zjištěných skutečností z tajných archivů.

Pojem „letecké eso“ zná asi každý. Existovali však také mimořádní tankisté – jen jejich označování coby es bylo volnější, prosazovalo se postupně a záviselo na konkrétní armádě.