Už se vám stalo, že jste někomu ve svém životě řekli NE, a následně zjistili, že vám nejen nechybí, ale že je vám bez něj mnohem lépe? Někomu, kdo se tváří jako kamarád, ale přitom vám systematicky otravuje život, krade váš čas a ničí vaše zdraví a vztahy…?
Člověk stoupá k Bohu jakoby po schodišti. Není přitom závislý na schodu, který právě nechal za sebou, ale na tom, který má zrovna před sebou. A aby se zvedl na další, musí nějaký čas žít pro něj, cítit ho, učinit ho svým cílem – to je nevyhnutelné.
K úvahám o naplnění života a jeho smyslu dospíváme nejčastěji na křižovatkách vývojových milníků daných přirozeným životním cyklem. Každé životní stadium klade otázku, jejímž prostřednictvím autoři knihy přibližují specifika dané etapy.
Autor úspěšné knihy Cesta důvěry se sv. Terezičkou, francouzský kněz a terapeut, rozvíjí své přesvědčení, že terapie a duchovní doprovázení nestojí proti sobě, ale doplňují se.
Co je to vzdor? Je to ten neurčitý pocit, když se vám nechce dělat něco, o čem víte, že je to pro vás dobré; je to sklon dělat něco, o čem neomylně víte, že to pro vás dobré není, a to všechno mezi tím.