Sbírka písňových textů, básní a deníkových záznamů Leonarda Cohena nazvaná Plamen sice vyšla až po autorově smrti, na jejím uspořádání se však velký kanadský písničkář a básník výrazně podílel.
V. V. Majakovskij, autor glorifikovaný i zatracovaný, protežovaný i takřka pozapomenutý: pod nánosy ideologického balastu a předsudků se nachází jeden z nejoriginálnějších světových básníků, jehož tvorba vždy budila pozornost a často i vášně.
Sbírka Poprvé v nějakém baru vznikala postupně a samovolně v průběhu řady let, a to na základě krátkých črt, zachycených okamžiků a situací, které autor někdy zachycuje fotoaparátem, v případě této knihy slovem.
Potkat místa jako jelena na cestách je vzácné, ale podaří-li se to, otevře se nám jemný svět. Jak chodec-básník jde, ožívá před ním sama krajina i krajina vzpomínek.
Silážní jámy mají různou kapacitu a také konstrukčně jsou pestré, mohou být průjezdné a neprůjezdné, nadzemní, polozapuštěné, zapuštěné. Při silážování může být ohroženo životní prostředí dvěma faktory: zápachem a silážní šťávou…
Básnická výpověď Radka Touše (1993) je založena především na úspornosti výrazu a působivých detailech. Knihu kongeniálně doplňují kresby malíře Josefa Šmída, vzniklé za použití rybích kostí a litografické tuše.
Desítky písňových textů Jáchyma Topola z let 1979 až 2020 dosud nebyly edičně zpracovány a souhrnně vydány. Náročného edičního úkolu se ujal Petr Ferenc, který shromáždil všechny Topolovy písňové texty, roztřídil je, sestavil a doplnil diskografií.
Za dveřmi našich domovů číhá spousta nebezpečí, a proto je třeba být obezřetný a dobře se rozhlížet, svítí-li na semaforu zelená, nebo jestli se ulicí neřítí splašená tramvaj.
Nové vydání jedné z prvních a dávno nedostupných knížek žijícího klasika dětské ilustrované tvorby Aloise Mikulky s plným názvem: "Všelijaká koukátka malých a velkých uchechtánků aby neměli dlouhou chvilku", je plná něžného humoru a absurdit.
Poezie autorů, kteří netouží být veřejně počítáni za básníky a účastnit se literárních tanců, bývá zvláštně očištěná. Jen do ní se doopravdy vtěluje staré klišé o textech, které musely vzniknout, protože se nedalo jinak.
Poezie Marzanny Bogumiły Kielarové (1963) je ve své emocionální jemnosti průzračná, introvertní, po estetické stránce neobyčejně vybraná. Vyvěrá z bdělého pozorování detailu, rozjímání nad přírodou, z naslouchání vlastní citlivosti.
Martin Kinc, známý svým čtenářům a fanouškům na Twitteru také jako „trapnobásník z Vysočiny“, se svou poezií do čítanek nejspíš nikdy nevstoupí. Na to jsou jeho básničky příliš drzé, příliš provokativní, občas příliš mládeži nepřístupné.
Básnická sbírka obsahuje verše zabývající se tématem krize lidské existence, plynutí času, rysů proměnlivosti i integrity jedince pokoušející se hledat opory ve světě, jehož konstantou je nejistota, dále vědomí smrtelnosti a obava z marnosti.
