Odborná monografie se zabývá problematikou ucelené rehabilitace osob v seniorském věku s ohledem na kognitivní deficity způsobené procesem stárnutí a rozvojem patologických změn, především při Alzheimerově nemoci.
Jedna z lidových definic života říká, že je to sled nepřetržitě za sebou jdoucích větších či menších průšvihů. Ty menší řešíme mávnutím ruky, větším říkáme starosti a ty opravdu velké jsou označovány jako krize.
Tato kniha je výsledkem série přednášek, kterou měl autor v letním semestru roku 1966 na Jižní metodistické univerzitě v texaském Dallasu. Ústředním pojmem přednášek je logoterapie – psychoterapie zaměřená na hledání smyslu lidského života.
V letech 1938–1939 byl psycholog Bruno Bettelheim uvězněn v koncentračních táborech v Dachau a Buchenwald. Aby přežil a zachoval si lidskost, začal analyzovat chování vězňů a dozorců, které popisuje až s mrazivou věcností.
K úvahám o naplnění života a jeho smyslu dospíváme nejčastěji na křižovatkách vývojových milníků daných přirozeným životním cyklem. Každé životní stadium klade otázku, jejímž prostřednictvím autoři knihy přibližují specifika dané etapy.
Máme-li vědoměji žít vlastní ženskou velikost a vroucnost, potřebujeme přizvat na pomoc obrazy zkušených žen, vzory, které budou s to ukázat nám cestu.
Sebevražda je bezpochyby tabuizovaným tématem. Žádný jiný způsob úmrtí nevyvolává tolik pocitů studu, lítosti a nepochopení. Kolem sebevražd proto dodnes panuje mnoho mýtů.
Znáte odpověď, ale neodpovíte, tančíte rádi, ale nejdete si zatančit… Ať už je za tím strach z výsměchu nebo hlubší pochyby o sobě, nesmělost či stydlivost je jako krunýř, který člověku brání ve svobodném pohybu.