Čtenář se v knize setkává s Williamsovou kritikou Immanuela Kanta, ale i utilitarismu nebo s pojmem autenticity. Hlavní tezí knihy je poznatek, že úvahy o morálce nelze systematizovat.
Třetí díl studie rozdělování a spojování duševních protikladů v alchymii charakterizuje hermeneutická práce přibližující současnému člověku symboliku, jejíž pomocí chtěl autor „popsat či zformulovat religiózní prožitek ...
V dějinách náboženství můžeme vysledovat vždy dva proudy: jeden by rád dospěl k Bohu tím, že se zříká sexuality a pěstuje askezi a zdrženlivost; druhý zakouší Boha prostřednictvím sexuality a erótu. Obě cesty zřejmě odpovídají lidské zkušenosti.
Studenti a kolegové Miroslava Petříčka vydali u příležitosti jeho životního jubilea počet z vlastního myšlení a bádání, které se po jeho vzoru pouští do této riskantní oblasti.
Výklad Janova evangelia, ve kterém nechybí odbornost a přitom i pochopitelnost a živost, která zve nejen k četbě, ale i k přemýšlení a k žití rozjímaného slova.
Pojednání o habitech v Teologické sumě (STh I-II, q. 49–54) navazuje na traktát o vášních (STh I-II, q. 22–48). Habity jsou jisté kvality, které člověka uschopňují k relativně trvalé a snadné činnosti.
I v dnešním sekulárním světě jsou literární učenci udivováni působivostí Bunyanovy Poutníkovy cesty, nestárnoucí duchovní alegorie a jednoho z klasických děl anglické i světové literatury.