Malířka, grafička a ilustrátorka Alžběta Skálová (1982) je převážně vnímána jako ilustrátorka. Základem a hlavním zdrojem její práce je však volná tvorba, rozbíhající se mnoha směry.
Teoretik Karel Teige ve dvacátých letech minulého století použil slovní metaforu „divadlo ulice“ pro pulzující, dynamický vizuálně-akustický děj, který se tou dobou odehrával v centrech větších měst.
Kniha francouzského ilustrátora a architekta svou výtvarnou poetikou upomíná na legendární práci Miroslava Šaška nebo na avantgardní estetiku. Učí děti pozornosti pro velké stavby, soucitu s nejmenšími tvory, důvěře ve fantazii aj.
Studenti a kolegové Miroslava Petříčka vydali u příležitosti jeho životního jubilea počet z vlastního myšlení a bádání, které se po jeho vzoru pouští do této riskantní oblasti.
Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921–1930, respektive 1931–1939.
Kniha nabízí erudovanou a přitom široce přístupnou teorii dekorativních umění. Gombrich zkoumá univerzálně lidský sklon hledat v prostoru a čase řád, který se od pradávna projevuje v dětských hrách, v poezii, hudbě, architektuře a dekoraci.
