Když George Orwell vydal v roce 1949 dystopický román Devatenáct set osmdesát čtyři, získala nejen anglická, ale i světová literatura dílo nadané neobyčejnou intelektuální vizí.
V novele Most přes řeku Něroč líčí Cypkin své dětství v předválečném Minsku a tragický obraz útěku stovek tisíc lidí v červnu roku 1941 z Minsku, který vzápětí padnul do rukou německých okupantů.
Můj tata je, jak to jen hezky říct… přírodní úkaz, lokální baron Prášil. Na jeho obhajobu uvádím, že za to nemůže. Naše rodina Pogodů je totiž hodně bizarní seskupení bláznů a toto není ani tak kniha, jako dokořán otevřené okno do našeho obýváku.
Vypravěč Edvard chce rozluštit rodinné tajemství svých předků, rodiči počínaje. Pátrání ho zavede z rodného Norska na
Shetlandy, kde doufá najít stopy po svém prastrýci, britském
letci za druhé světové války.
Strhující rodinná sága provázená vůní čokolády se odehrává na pozadí celého dvacátého století, za gruzínskoruské války a v neklidném revolučním období.
V Silmarillionu jsou shromážděny dějiny Středozemě od jejího stvoření božským Ilúvatarem přes vyprávění o jejím utváření a osídlování až k hrdinům, kteří jí přinesli slávu.
Lidé válku o svůj svět definitivně prohráli. Stali se otroky, lovnou zvěří, chovným dobytkem nových pánů – upírů, nestvůr, psychopatických bohů, démonů a dalších tvorů, pro něž není v žádném lidském jazyce jméno.