Autorská publikace Dariny Alster a Piotra Sikory sdružuje různorodé pohledy na tělesnost v umělecké práci. Tělo je zde chápáno jako nástroj společenské manipulace i samostatné univerzum odrážející vesmírné vlivy.
Básně jakoby kreslené jednoduchou čarou a kresby plné nevyřčených slov. V této knize jde řeč poezie ruku v ruce s linií kresby a jedno bez druhého nemůže být. Nalézání času pomocí slov a obrazů se ukazuje jako možný způsob hovoru s pomíjivostí.
Kniha je věnovaná sepulkrálnímu sochařství českého středověku v rozmezí šesti staletí. Hlavní devíza spočívá v komplexnosti pohledu a v interdisciplinárním přístupu ke studovanému materiálu.
Kniha skutečných příběhů „posledních“ nejvýznamnějších kanibalských Papuánských náčelníků a autentický záznam komunikace při symbolickém „Posledním Prvním Kontaktu“.
Na první pohled se může zdát, že nic není hodnocení uměleckých děl vzdálenějšího než logika. Nehodnotíme snad umělecká díla podle toho, jak na nás působí, jaké v nás vyvolávají emoce? Nezůstává v takovém případě veškerá logika stranou?
