Kniha seznamuje čtenáře s ranným obdobím Martina Heideggera a tématicky pojednává zejména o logice (mezi vědou a filosofií) a čase (časení času - budoucnost, bylost, přítomnost).
Kolektivní monografie je dílčím příspěvkem k problematice tematizované v rozličných podobách již od prvních filozofických úvah, od prvních reflexí na téma umění.
Kniha obsahuje články, studie, úvahy a memoárové texty, publikované v různých časopisech a sbornících v letech 1971 až 2010. Soubor je rozdělen do čtyř oddílů.
Metafyzickému myšlení Tomáše Akvinského byla v posledních desetiletích věnována značná pozornost. Přesto dosud zůstávají některá významná témata stranou patřičné pozornosti.
Možné světy v humanitních vědách, v umění a v přírodních vědách shrnují materiály z 65. Nobelova sympozia, které se konalo 11.-15. srpna 1986 v Lidingö u Stockholmu.
Studie je příspěvkem k vyjasnění Heideggerova pojetí metafysiky jako „dějin bytí“ (Geschichte des Seins), a to na základě jednoho z jeho „vůdčích“ slov (Leitworte), totiž prostřednictvím titulu „der Anfang“ – počátek.
Publikace zkoumá složité vztahy mezi jednotlivými náboženskými, jazykovými a ideovými směry, které jednak stály proti sobě, jednak se prolínaly v raném českém literárním humanismu.
Sborník Hlavou zeď 2011 je první pokus představit čtenářům myšlení vybraných českých osobností - zástupců současné vědy, kultury, duchovních, filosofických i jiných směrů.
Dlouhodobý spor o dějiny, minulost, instituci paměti národa nebo ústav
zkoumající povahu totalitních režimů zakrývá skutečnost, že jeho jádrem je
filosofické pojetí času. Tato esej vznikla paralelně s občanskými aktivitami
autora v roce 2010.
Dvě eseje z pera Raisy Maritainové (Příběh Abrahámův, Kníže tohoto světa) a jedna od Jacquese Maritaina (O církvi nebeské). Jejich společným jmenovatelem je mystický pohled za viditelné hranice tohoto světa.
Tato studie je svébytnou interpretací rozhodujícího úseku Kierkegaardovy filosofie, současně však přispívá k obecnějšímu tématu působnosti filosofického textu, figury čtenáře filosofie, jako i strategie filosofického autorství.
Pokus o filosofickou reflexi převážně křesťanské, buddhistické, hinduistické, islámské, taoistické a zenové mystiky, opírající se o výpovědi jejich význačných představitelů.
