Na první průlet verši Miroslava Fišmeistera by se možná zdálo, že jde o hravě nonsensovou poezii, o absurdní slovní hříčky, o zvukomalebné toky hlásek a písmen a v nich neztajené jiskřivé veselí.
Básnická sbírka plná emocí o bezmoci, strachu a tlaku společnosti. Doplněna texty zachycujícími pocity v depresivních fázích a suicidních etapách na oddělení psychiatrie.