Českému čtenáři se dostává do rukou překlad zajímavého středověkého díla dominikánské tradice. Čtvrtý nástupce svatého Dominika (generální magistr řádu) sepsal pro bratry příručku, jak kázat (a především jak nekázat).
Alkmánovo „Partheneion z Louvru“, vytvořené ve Spartě zřejmě na sklonku 7. století př. Kr., je jedním z nejtajemnějších básnických textů starověkého Řecka.
Autor pohlíží do historie města tentokrát skrze pomníky a pamětní desky v ulicích upomínající na významné osobnosti i dějinné události, ale rovněž o náhrobky na všech zdejších hřbitovech.
Kniha vznikla jako vyprávění muže, který prožil svá klukovská léta v samém centru protektorátní Olomouce. V době, kdy my své děti ochraňujeme ode všeho zlého, se on v dětství denně potkával s krutou realitou válečných let.
Kniha mapuje dějiny málo známého benediktinského opatství ve Vilémově na Havlíčkobrodsku. Cílem autorů bylo představit dějiny kláštera v co největší komplexnosti od jeho založení ve 12. století až po zánik před polovinou století 16.
Kniha pojednává o vývoji a proměnách konceptu
historia litteraria (dějiny vzdělanosti, Gelehrtengeschichte)
v českých zemích a jeho představitelích „od Balbína
k Cerronimu“.
Sborník je již druhou publikací v řadě Monastica Historia a zaměřuje se na řádovou historiografii. Čtyři tematické okruhy se dotýkají různých aspektů řádové historiografie od její identifikační a komemorační funkce až po její přínos.
Tato publikace svým stylem volně navazuje na knihu S Theodorem o hieroglyfech. Je tedy psána jako dialog mezi mladým Martinem a moudrým Theodorem, který tentokráte medituje nad staroegyptským uměním doprovázeným krátkými hieroglyfickými nápisy.
Slavjanofilství je klíčovým hnutím, bez něhož nelze pochopit vývoj ruské kultury v 19. a 20. století ani řadu jevů současného ruského života. Přesto nebo snad právě proto se v literatuře málokde setkáme s jeho konkrétnějším vymezením.
