Autor se zabývá Augustinovými snahami o syntézu křesťanství a antiky, jeho názory na vztah jednotlivce k církevní instituci, zdůrazňuje jeho chápání lidské svobody a nutnosti aktivity a mravní zodpovědnosti každého jedince.
Kniha je věnována problematice počátků, rozvoje a doktrinální podoby katarské herze. Autorem v ní detailním způsobem sleduje konstruování obrazu katara jako dualistického heretika inkvizitory 13. století.
Řeholní život v sázavském klášteře byl obnoven v roce 1622 a opatem byl za dramatických okolností zvolen Siard Falko. Toto období působivě zachytil ve svém textu opat Bohumil Vít Tajovský.
Autentické svědectví druhého magistra Řádu bratří kazatelů blahoslaveného Jordána Saského nás zavádí do první třetiny 13. století, kdy byly pokládány základní opěrné pilíře vznikajícího dominikánského řádu.
Terezie Martinová žila ve Francii v druhé polovině 19. století (1873–1897). V pouhých patnácti letech vstoupila do kláštera karmelitek v Lisieux, kde přijala řeholní jméno „Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře”.
Mohu vám zaručit, že když nebudete chtít, neodnesete si nic. Mohu Ti zaručit, že když budeš chtít… Bůh je jako pramen, ze kterého si každý odnese tolik, jak velkou si přinese nádobu.
Kniha se jako vůbec první v českém prostředí detailně zabývá členy Suverénního vojenského a špitálního řádu sv. Jana Jeruzalémského z Rhodu a z Malty, kterým se dostalo pocty oltáře
