Ginza - Gnostická bible nazarejců II.: Kniha V,5 - XVIII

Tvrzení, že "celá nazarejská Ginza reprezentuje myšlení původního liturgického období lidských dějin", je sporné, protože co se tu má vlastně na mysli pod pojmem původního liturgického období? Může se jít ještě hlouběji do historie, do doby před Kristem a Janem Křtitelem. Mluví-li se tu o nazarejském svědectví, je tu třeba upřesnit, že o mandajském, poněvadž mandajci nejsou jedinou nazarejskou komunitou. Takovými byli i esejci nebo therapeuti či žáci Ježíše Krista, který je v Ginze silně dehonestován až démonizován. Nedá se vyloženě tvrdit, že toto svědectví se podobá Védě. Mnohem spíše upanišadě, typu interpretačního komentáře k původním védám. To už ale není původní védská tradice, ale její hinduistická derivace, do značné míry dezinterpretační, takže se filozofie Ginzy rozhodně nedá považovat za skutečně "původní učení", jak ji označuje její vypravěč, Hibil Ziva ("Posel světla"). Svědectví o působení spodních sil nitra země není ani tak historické, spíše jako ideologické. Na jednu stranu se tu odsuzuje působení materialismu, na druhou stranu se tu uplatňuje působení jeho dualistického protějšku, spiritualismu, což je jen protikladná koncepce téže špatnosti. A to je něco, na co komentář v Ginze, ani komentář na této webové straně vůbec nepoukazuje. Totiž to, že filozofie prezentovaná v Ginze je spíše spiritualistická než spirituální ve smyslu toho, že tu je zobrazena ani ne tak duchovnost, spíše jako duchovní ideologie až demagogie, zakládající se po vzoru upanišad na dezinterpretaci původní védské duchovnosti.