Nebudu nikdy dobrým teologem, pokud budu jen studovat názory jiných, psát vybroušené rešerše a nikdy nepocítím žízeň živé bytosti po Bohu. Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu.
Řeholní život prošel v české církvi po roce 1990 obrovským vývojem. Kromě uznání pozitivních faktorů řeholního života se na druhé straně text kriticky vyslovuje i k tomu, co v plnější řeholní identitě leckdy postrádáme.
Nebudu nikdy dobrým teologem, pokud budu jen studovat názory jiných, psát vybroušené rešerše a nikdy nepocítím žízeň živé bytosti po Bohu. Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu.
Po otevření knihy na nás Václav Břicháček již z prvních stránek promlouvá tak, jak jsme ho znali, poutavě vypráví o svém životě, chronologicky řadí vzpomínky na životní události (osobní, profesní i výchovné), významné osoby.
Čas, časovost a smrtelnost příslušejí k základním konstitutivním určením lidství a přiměřeně tomu mají i své místo v tradici západního metafysického myšlení, ze kterého vyrůstá i náš dnešek určovaný vědou a technikou.
Pokus o filosofickou reflexi převážně křesťanské, buddhistické, hinduistické, islámské, taoistické a zenové mystiky, opírající se o výpovědi jejich význačných představitelů.