„Otci jógy” Pataňdžalimu bývá připisována nejstarší klasická učebnice jógy z doby asi 200 let př. Kr., zvaná „Jógasútra”. Je zpracována do dvou set stručných aforismů ve čtyřech kapitolách.
Šrí Nisargadatta Maharadž (1897–1981) – seberealizovaný mistr, který žil v chudinské čtvrti v Bombaji, se stal proslulý svými brilantními, vtipnými a spontánními promluvami, ve kterých vyučoval prostou a úspornou džňána jógu, ...
Publikace je určena všem, kteří sice nevyznávají žádné náboženství, ale současně jim připadá, že v prožitcích postav, jako je Ježíš, Buddha, Lao-c’, Rúmí a další mudrci minulosti, lze najít důležité pravdy.
Jóga dechu vědomí tvoří samostatnou část připravované knihy Jiří Krutina: Duchovní moc vědomí, ve které autor shrnuje své postřehy z praxe stezky Sebepoznání. Pojednání se zaměřuje na nedvojnou praxi dechu vědomí (pránájámu Srdce).
Hledáme, co nelze nalézt, a ve šťastných chvílích nacházíme, co nelze hledat. Snadno by se dalo mluvit o spiritualitě, nebo dokonce o mystické zkušenosti, především jsme však sbírali příběhy vnitřní proměny.
Villoldo uvádí, že ústředním pojmem šamanského léčení je světelné energetické pole, jež má obklopovat naše fyzická těla. Učí nás vnímat a čistit otisky nemoci v tomto energetickém obalu a léčit tak sebe i druhé, stejně jako nemocím předcházet.