Hlavní hrdinka druhého románu Lucie Faulerové se vyrovnává s několika tragickými rodinnými událostmi, které se mohou zdát nepochopitelné, a snaží se najít jejich příčinu.
Trujkunt je zvláštní místo. Trujkunt je i titul kriminální trilogie. Její autor tak nazývá nejvýchodnější cíp naší země, trojmezí Česka, Polska a Slovenska, kde prolnutím sousedských jazyků vzniklo originální nářečí zvané po naszymu.
Osud míchá karty, my hrajeme
Román je inspirovaný skutečnými osudy Eugenie Egertové Janečkové a plzeňského hotelu Continental. Eugenii jako většinu žen té doby čeká smluvený sňatek. S manželem se stará o chod hotelu, kde prožijí okupaci i válku.
Známý spisovatel se vrací do rodného města na základě anonymního písemného pozvání, aby pomohl vyřešit sérii nepochopitelných, zdánlivě nesouvisejících vražd. Karlovarský horor však pokračuje i za jeho pátrání po vrahovi.
Prašinu sevřel mráz, neobydlené ulice jsou zaváté sněhem. Od prvního dobrodružství Jirky a En uplynuly měsíce, přímo v tajemné čtvrti si vybudovali klubovnu zvanou Doupě a objevili prašinskou část Krchleby, ze které přichází hrozba pro celé město.
Čtenáři se v románu Viktorie Hanišové skýtá až bolestně obyčejný pohled do od samého počátku narušeného vztahu matky a dcery, pochroumaného maloměšťáckou ustaraností jedné a nemožností vymanit se z klece stereotypů druhé.