Karin stojí na rozcestí. Dostala výpověď v práci a doma si připadá především jako posluhovačka, protože laskavého slova se dočká, jen když některé z jejích tří dětí něco potřebuje.
"Pokud někdy svěsím hlavu, tak jenom proto, abych obdivovala své lodičky." Společné motto žen, kterým je lehce přes třicet, jsou úspěšné, krásné, inteligentní a zatraceně sexy. Očekávají lásku, něhu, dobrý sex a trochu toho finančního zabezpečení.
Románová kronika jedné rodiny, do jejíchž osudů se otiskly turbulentní dějiny, je drsným obrazem venkova i velkoměstské periferie poslední třetiny 20. a počátku 21. století.
Na okraji vesnice v srdci zapomenutých Rychlebských hor už po generace stojí kamenný dům obklopený alejí vzácných jeřábů, podle kterých se mu přezdívá Jeřabinový dům. Právě do něj se vrací Lucie.
Larsovi přátelé by se dali spočítat na prstech jedné ruky, nejsmolnější z nich se jmenuje Ben a právě se mu ztratilo dítě. Syn. Stokilový pořízek Sam, který se živí jako vyhazovač.
Chcete vědět, jak vznikla vyjmenovaná slova, kde se vzalo kroužkované „ů“ nebo „oslí můstky“ a nakolik vážně byly míněny jazykové brusy typu čistonosoplena, knihovtipník a klapkobřinkotruhla?
Velké dějiny hýbou nebývalou silou i malými městečky – Horní Jelení je toho důkazem. Podivná sešlost, při které se místní obyvatelé oddávají pavím hodům, oživuje dávné démony, rodinná tajemství a především touhy, bez nichž by svět utonul v nehybnosti.
Příjemně znějící hluboký hlas, za který by se nemusel stydět lecjaký herec, nepřehlédnutelná přitažlivost štíhlého muže ostře řezané tváře, kontrastující s bílými krátce střiženými vlasy a bílým bíbrem, tvář zbrázděná vojenskou kariérou...