Vypravěčkou románu je Auxilio Lacouture, uruguayská básnířka a „matka všech mexických básníků“, která se v září roku 1968 při policejním zásahu na mexické univerzitě schovala na záchodě, kde přečkala několik dnů.
Temně groteskní příběh, v němž o sebe křísnou dva muži z opačných táborů společenského spektra a pak se začnou dít věci. Příběh Štindlovy knihy se odvíjí na pomezí satiry, hororu, psychodramatu i road movie.
<Slunečního světla ubývá. Bohové opustili zemi a ztemnělou krajinou se plíží běsové. Vprostřed hvozdů se v osamocených chýších a osadách skrývají poslední lidé. Před spáry démonů je chrání chatrné hradby nebo bariéry z kouzel.
Rusko roku 1916. Na dolním toku Volhy, kde od 18. století nacházeli domov němečtí emigranti, plynou stereotypní dny Jakoba Ivanoviče Bacha. Dvaatřicetiletý učitel němčiny má natolik nezajímavý vzhled i život, že se o něm nedá říct vůbec nic.
Šaty, plesy, plané řeči a na konci toho všeho… ideální manžel. Tak si představuje Animantina matka nejbližší budoucnost své dcery. Jenže Animant je tento svět pozlátka na hony vzdálený.