Uprchlíci. Lovci. Vrazi. Každý má své tajemství… V Karachu si na spravedlnost moc nepotrpí. Ani na prosté stínání odsouzenců. Zato lámání kolem, narážení na kůl a čtvrcení jsou na denním pořádku.
Novelou Je hlína k snědku? Jakuba Katalpa v roce 2006 doslova vtrhla na českou literární scénu. Byla nominována na cenu Magnesia Litera a kritika vyzdvihovala především její hru s jazykem, osobitou poetičnost i nezvyklé žánrové zařazení.
Na Šumavu, do Itálie, Kalifornie nebo na Warnemünde. Autem, vlakem, lodí nebo letadlem. S rodinou, čerstvou známostí, zaměstnavateli, ale i sama, jen tak s batohem. Míst, kam se vydat na dovolenou, způsobů, jak se tam dost, a možností, s kým onen čas strávit, je skoro nepřeberně.
Král Jiří z Poděbrad nevládl dlouho, dožil se jen 51 let – a to ještě o první třetině jeho života nevíme skoro nic. Přesto se po něm jmenují školy, ulice a náměstí.
Nehledám vztah, jen někoho na jednu noc. Nebo na víc nocí. Vztah zahrnuje spoustu věcí, které vlastně ani jeden tak docela nechce dělat, ale myslí si, že je to tak správně, protože to je přece náplň vztahu…
Kapesní průvodce s humorem a nadsázkou provází čtenáře světovými náboženstvími, aby pomohl inteligentnímu neznabohovi s rozhodováním, jakou víru zvolit, aby se dostal do nebe.
Vilém býval jezuitou a pracoval jako biskupský sekretář. Na sever ho vyslali před lety, aby vyšetřil jeden temný případ. A on už na severu zůstal, stal se venkovským knězem a učitelem. V hladových zimních měsících lovil panskou zvěř a jako správný pytlák si nechal narůst plnovous.
Karel Engliš pocházel z chudé rodiny ve Slezsku. Díky svému talentu, píli a houževnatosti se vypracoval na předního československého národohospodáře. Nespokojil se však jen s akademickou půdou, ale snažil se své názory a teorie prosadit v praxi.
Brutální a zdánlivě nepochopitelné krveprolití spáchané za bílého dne v samém centru Prahy šokuje veřejnost. Jeho pachatel je zadržen přímo na místě činu, tím však práce vyšetřovatelů teprve začíná.
Mám velmi potulné myšlenky, které je někdy těžké ukrotit. Když se rozeběhnou nějakým směrem, tak ten směr většinou nedrží a pořád někam odbočují. Mé myšlenky jsou milovnice odboček. Vesměs bývají ty odbočky zároveň slepé uličky.
„Plať pravidelně známky ROH a my ti dovolíme jezdit na nákupy do NDR. Drž hubu, a můžeš si koupit trabanta...“ I takovými pravidly se řídil náš každodenní život v předlistopadovém Československu.
Bára a Filip. Dva mladí lidé podobní tolika ostatním. Dají se dohromady přes Tinder. Nejdřív si píšou, poznávají se, váhají. Šrámy z předchozích partnerství se mísí s touhou konečně objevit pravou lásku.
Larsovi přátelé by se dali spočítat na prstech jedné ruky, nejsmolnější z nich se jmenuje Ben a právě se mu ztratilo dítě. Syn. Stokilový pořízek Sam, který se živí jako vyhazovač.
Je klidné červnové ráno po dešti, kouzelný les s kobercem svěže zelenkavého medvědího česneku ruší pouze muž ležící na zemi. Se sekerou v hlavě. Jde o antikrista z blízké vesnice, která si konečně oddychne.
Sylothys, rozmanitá říše pěti království bez jediného krále, je v nebezpečí. Nekonečný příliv satyrů a mlhy neustává a hrozí, že celou zemi zahalí bílá tma. Zloděj Nydeon a jeho pět přátel nehodlají jen nečinně přihlížet a rozhodnou se vyrazit do boje.
Alena Wagnerová se významnému žánru literární reportáže, kterému se dostává stále větší pozornosti, věnuje více než padesát let. Knižní výbor Literární reportáže nabízí to nejlepší z jejích textů z let 1965 až 2018.
Jsou dva a jsou sví. Ona je Býk a on Beran. Ona dámička, která odjakživa nesnášela běhání i soutěžení. On kluk, co běhal každý den do školy a taky závodil. Ona byla odjakživa samá ruka, samá noha a snědla toho víc než všichni chlapi v rodině.