Publikace představuje zámek v dosud málo známých či opomíjených souvislostech. Již ne jen jako jeden z mnoha veřejnosti zpřístupněných hradů a zámků u nás, ale jako objekt, který měl významné postavení v dějinách republiky.
Cílem ročenky české architektury (v letošním roce jde o sedmnáctý svazek ediční řady) je pravidelně podávat zprávu o aktuální situaci a vývoji oboru nejen odborné, ale především laické veřejnosti a přinášet inspiraci a podněty k veřejné diskusi.
Kniha si komparativním prizmatem klade otázku, zda lze z konkrétních historických souvislostí vývoje čtyř evropských velkoměst 19. a 20. století, Londýna, Paříže, Berlína a Vídně – vysledovat rozdílné sídelní strategie.
Kolektiv historiků umění z Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR přináší ucelený pohled na příběh barokního stavitelství v Čechách a shrnuje výsledky dosavadního bádání do velkoryse koncipované monografie.
Ačkoli se kniha zabývá architekturou, můžeme ji rovnocenně považovat za kulturologickou studii. Architektura je zde totiž mnohem více, než jsme v dějinách umění zvyklí, zasazena do kulturního kontextu, slovy autora je v kultuře rozpuštěna.
Druhý díl, který máte nyní v rukou, pojednává o opevněných kostelech v oblastech Vysočiny, Pardubického, Jihomoravského, Moravskoslezského, Olomouckého a Zlínského kraje.
