Umění má pevné a nenahraditelné místo ve vzdělávacím procesu. Výchovně-vzdělávací charakter má i poezie. Záleží především na učitelích, zda chtějí a dovedou využívat potenciál básní a působit slovem na své žáky.
Prvotina Michala Pivarčiho je koncipována jako koncentrovaný deník autorovy minulosti i dneška. Představuje se nám jako člověk žijící svou poezií každodennosti.
Vojtěch Rikan (* 2001), absolvent gastronomické školy, ze které se dostal na půdu JAMU v oboru televizní scenáristiky, milovník hudby, textových RPG a brněnských kaváren. Od svých čtrnácti let se věnuje psaní poezie.
Mnohovýznamovost poezie, vrstevnatost významů zachycených v imaginativní zkratce – v onom pověstném krátkém spojení protilehlých představ či skutečností, prolnutí „vysokého a nízkého“ .
„Naštípnuté knihy jejich zraněný lesk / víc vám neodkážu,“ čteme v závěrečné básni poslední sbírky Petra Krále Vzdálenosti. Patos zranění vedle úsměvu nad štípáním knih jako dříví. Nenaléhavost, odlehčení.
Po úspěšné prvotině Chutě (2019) autorova druhá básnická sbírka,
tentokráte o tom, co jsme všichni nedávno zažili a s čím se budeme
muset ještě dlouho vyrovnávat.
Dopisy k narozeninám Teda Hughese jsou adresovány (až na
dvě výjimky) Sylvii Plathové, americké básnířce, s níž ho pojilo nejen sedmileté manželství, ale také dcera Frieda a syn Nicholas.
