Příběh rodiny Garretových, Mercy, Robina a jejich tří dětí – Alice, Lily a nejmladšího Davida – začíná na první společné dovolené v létě roku 1959 a pokračuje sledováním jejich životů v průběhu desetiletí až do současnosti.
Ve svém bytě v Reykjavíku je nalezena zavražděná žena. Na stole leží papírek s telefonním číslem komisaře Konráda. Žena mu prý krátce před smrtí volala a prosila ho, aby se podíval po jejím dítěti, které dala před desítkami let k adopci.
Člověk je vinen, dokud se neprokáže opak. Takhle to na světě chodí, ne? Už mám po krk toho, že mě okolí odsuzuje bez důkazů, jen protože jsem Gableová.
„Co kdybys prostě zmlkl a políbil mě? Prosím…!“ Měli za sebou rok manželství z rozumu, které právě skončilo. A před sebou noc… kdy se chtěli chovat nerozumně!
Knihu Kde zrovna jsem můžeme číst jako román, ale i jako pásmo volně navazujících, převážně lyrických povídek spojených hlasem jejich vypravěčky a protagonistky, singl ženy středního věku, pro kterou je samota životní volbou.
Wren a Rose jsou dvojčata z královského rodu, jež osud poslal každé jiným směrem. Rose vyrostla v královském paláci pod dohledem poručníka a vůbec netuší, že má sestru.
Barbarská orkyně Viv je už unavená dlouhými léty neustálých bojů a vandrování. Naposledy tedy zasekne meč do lebky nepřítele a vydá se vstříc novému osudu.