Román vykresluje poutavý obraz izraelské společnosti, již rozdělují hluboké trhliny mezi Izraelci a Araby, ortodoxními a sekulárními Židy, Sefardy a Aškenázy.
Vypravěč románu, jemuž nikdo neřekne jinak než Pejsek, se ve svých téměř třiceti letech rozhodne napsat dopis, v němž odkrývá rodinnou historii. Ta začíná ještě před jeho narozením ve válečném Vietnamu a dává matce nahlédnout do okamžiků svého života, které nikdy nepoznala.
„Když na mě dolehne samota a ticho, když mě obemknou, začnou mě drtit a zařezávají se do mě jako nůž, musím promluvit nahlas, i kdyby jen proto, abych dokázala, že žiju.“ Svérázná, asociální Eleanor Oliphantová všechno zvládá sama.
V rámci doktorandské práce přijíždí Eliška Fibichová
uspořádat obecní archiv do místa svého dětství. Její
prababička Klotylda byla porodní bába a před mnoha
lety beze stopy zmizela.
Po lávce přes Vltavu běží třicetiletý novinář Miroslav Hammer, aby stihl slavnostní otevření nového skleníku v trojské botanické zahradě. Mezi hosty slavnosti se zatím proplétá tajemná dívka v černém.
Hermína po tragickém roce 1794 přebývá v ústraní na východočeském panství. Provinční život ji však začíná nudit, zvláště ve chvíli, kdy se její sestra s manželem přesouvají do Toskánska, kde zdědili rodinné sídlo...
V září 1793 ovládli Francii jakobíni a jejich téměř roční soupeření o moc s girondisty vyvolalo novou vlnu poprav. Pod gilotinou skončilo téměř dvacet tisíc lidí.
Lukáš Trobl z Květnice, syn z nepříliš významného českého rodu, se po studiích na evangelické univerzitě v Heidelberku vrací do Čech a uchází se o místo na císařském dvoře.