Poezie Karla Miloty je jedním z nejpodivuhodnějších básnických labyrintů, které u nás najdeme. Milota není básníkem pro každého. Jeho poezie není snadno dostupná: klade značný odpor jak rozumu, tak citu.
Kniha obsahuje nostalgické verše Ivana Wernische, dále pak rýmované i nerýmované básně Václava Rozehnala, kruté a zábavné písně divokých národů, sborový zpěv jihočeských badatelů, básně v řecko-římském stylu.
Básnická prvotina Luz adentro Zdeňky Pospíšilové je návratem k původním krajinám a slovům, která dokážou obsáhnout něhu, rozechvělost a tíhu, nejen tu vlastní, ale i tu sdílenou a předávanou.
Vydání básnické sbírky doprovází dva další texty. První z nich vznikl na základě rozhovoru s Ivarem Ivaskem z roku 1972 a Elytis v něm hovoří o své poezii. Druhý je Elytisovým projevem, který přednesl u příležitosti udělení Nobelovy ceny.
Měsíc tak pošetile modrý navazuje na nedávnou autorčinu sbírku Děravý testament. Vnitřně propojené verše procházejí různými krajinami a dramaty života – jako by básnířka šla znovu svou cestou a přitom výrazně prohlubovala vlastní stopy.
Básnická sbírka plná emocí o bezmoci, strachu a tlaku společnosti. Doplněna texty zachycujícími pocity v depresivních fázích a suicidních etapách na oddělení psychiatrie.
Kniha Nerůžový les je redakčním výborem z několika básnických manuskriptů, které v průběhu osmdesátých let minulého století vydával český básník Ivo Hucl v několikavýtiskové samizdatové podobě.
