Publikace se zabývá tématem reflexe problematiky sociálních, kulturních a hospodářských proměn na českém venkově v poválečném pětadvacetiletí, a to prostřednictvím analýzy hrané filmové tvorby.
Autor úspěšné Scénologie krajiny chce tentokrát porozumět tomu, čemu se říká předvádět se, hrát to na někoho, předstírat, klamat, čemu se říká životní divadýlka, čemu se říká udělat někomu scénu atd.
Dříve narození znají Jaroslava Válka jako Smutného muže, který právě svým smutkem, svým monotónním, huhňavým hlasem rozesmával své posluchače a diváky.
Eseje Jana Suka vyzařují vašnivé zaujetí pro operu, lásku k hudbě, zvídavost a míru empatie, kterou najdeme v české literatuře s hudební tématikou jen zřídkakdy.